3. křížová výrava - Protektor05. decembra 2009, 11:49
3. Křížová výprava začala v roce 1189 a skončila v roce 1192. V roce 1187 zničil Saladin křižáckou armádu v bitvě u Hittínu, poté si podmanil většinu Jerusalémského království. Během 3 měsíců muslimové získali Akkon, Toron, Bejrút, Sidon, Nazaret, Cesareu, Nábulus, Jaffu, Askalón a dokonce i Jerusalem. Křesťané utrpěli vážnou ránu: kontrolovali pouze 3 města na levantském pobřeží. Katastrofa přiměla papeže Řehoře VIII. k vyhlášení 3. Křížové výpravy. Zúčastnili se jí anglický král Richard I. Lví srdce a francouzský král Filip II. August. Vyjel na ni i císař Fridrich Barbarossa, ale ten se utopil v řece Salef v jižním Turecku, takže moc daleko nedošel, pár vojáků ale přece jen došlo k Acre. Filip a Richard se vydali na cestu po moři a Fridrich šel po souši. Jeruzalémský král Guy de Lousignan mezitím dne 28. srpna 1189 oblehl město Akkon. 30. března 1191 odplul Filip II. ze Sicílie do Týru. O 10 dnů později vyjel i Richard ,ale provázelo ho špatné počasí, u jižního Řecka se flotila rozpadla a hodně lodí se potopilo, nebo změnili kurz na Kypr. Sám Richard plul nejdříve na Krétu a poté zakotvil u Rhodu. Mnohé anglické trosečníky na Kypru nechal uvěznit tamější vládce Izák Komnenos a jeho sestře Johaně a snoubence Berengarrii zakázal vylodění a odmítl jim dodat zásoby o které požádali. Když tam Richard dojel tak se naštval a když Izák nepropusti zajatce dobyl Kypr. Král Guy de Lousignan mu tam poslal na pomoc posily protože si ho chtěl získat na svou stranu ve sporu o Jeruzalémskou korunu s Konrádem de Montferrat. 20. května se Filip August připojil k obléhání Akkonu. Richard se k obléhání připojil 8.června. Saladinovím jednotkám přicházejícím na pomoc Akkonu se nepodařilo probít se k obleženému městu. A jakmile se křestané začali prolamovat skrz hradby obležení muslimové se 12. července vzdali bez Saladinova vědomí. 28. července se křestanští velitele shodli na tom, že Guy de Lousignan bude vládnout jihu a Konrád z Montferratu na severu. Potom se Filip II. rozhodl, že se vrátí do Francie, Richard začal přemlouvat Filipa, aby zůstal, protože se bál že napadne anglické kontinentální državy. Filip ale 3. Srpna odjel, Filip sice odpřísáhl, že anglická území neohrozí, ale návrat mu umožnil uspořádat tažení proti Flandrám a Normandii. Francouzský král ve Svaté zemi, ale přece jen nechal silný oddíl vojáků pod velením burgundského vévody Huga III. Potom Richard nařídil povraždit všechny zajatce i s rodinami, protože jednání o výměně zajatců ztroskotala. 25. srpna se křižácká armáda vydala podél pobřeží k Jaffě z boku kryta křesťanskou flotilou. Vepředu šli templáři a vzadu špitálníci (johanité). Uprostřed jelo jezdectvo a na bocích pochodovali kušostřelci a pěšáci, kteří kryli koně. Richard dal svým křižákům rozkaz, že musí držet stálou formaci, protože byli pod neustálými útoky muslimů. Richard dělal časté přestávky. Křižáci došli do města Haify, které je od Acre vzdálené pouze 16 km za 4 dny. Poté šli do města Caesarea, kam došli za 3 dny. Město bylo pobořeno muslimi a tak museli pokračovat dál. Křižáci došli z Acre k Arsúfu, kde se měla odehrát bitva za 14 dnů. Král Richard patrně tušil, že se Saladin 7. září pokusí zastavit křižácký postup. Přípravám tedy věnoval velkou péči. Armádu si nejsnáze můžeme představit jako vojsko sešikované k bitvě, čelem do vnitrozemí (k východu) a opírající se o mořské pobřeží. Ten to šik se pohyboval směrem doprava, takže tvořil proud, který očekával útok proti svému ,,čelu“. Vnějším řadám pěchoty, tvořícím ,,čelo“ a ,,křídla“, velel Jindřich ze Champagne. Jak ,,střed“ tak i ,,křídla“ disponovala čtyřmi oddíly jízdy. ,,Střed“ sestával z mužů z Poitou a Guienne pod velením Guye a jeho bratra Goefreye z Lousignanu a dále z Normanů a Anglo-Normanů vedených samotným Richardem. ,,Pravé křídlo“ v čele křižácké pochodové sestavy tvořili templáři s Bretonci a s muži z Anjou. Jejich velitel byl velmistr templářského řádu, Robert de Sablé. ,,Levé křídlo“ zadní voj pochodové sestavy, tvořili Francouzi, Vlámové, rytíři Jeruzalémského království, vedení Jamesem d‘Avenses, a špitálníci, všichni pod vedením Garniera de Naplous, velmistra řádu johanitů. Krátce před úsvitem 7. září 1191 Richardova armáda opustila svůj tábor a vydala se pomalu k jihu, podél svahu táhnoucího se mezi pláží a nízko položeným částečně obdělávaným pásem země. Za touto mělkou prohlubeninou se zvedaly mírné vršky Arsúfského lesa. Kolem 9 hodiny ranní se křižáci přiblížili k sadům, které obklopovaly Arsúf. V tu dobu bylo už Saladinovo vojsko seřazeno před okrajem lesa. Saladin útočil po celý den. Nejprve do boje vyslal pěchotu, která křižáky zasypala střelami z praků i luků a lehkými oštěpy. Masa jezdectva obešla pochodovou linii křižáků zleva a neustálými útoky, zejména na týl sestavy, se pokoušela narušit její uspořádání. Řev trumpet a rachot bubínků naplňoval křesťany téměř fyzickou zuřivostí. Čas od času se přiblížila muslimská obrněná jízda a dorážela na křižáky svými palcáty na dlouhých násadách. Největší tlak doléhal na zadní voj, v němž těžce strádali johanité, kteří ztratili mnoho koní. Jejich velmistr, Garnier de Naplous, se několikrát obrátil na Richarda s žádostí o povolení výpadu a rozprášení muslimů. Richard jeho návrhy prozatím odmítal. Čekal na chvíli, kdy budou rychlí koně muslimů unaveni, a jeho pomalejší rytíři je budou schopni dostihnout. Útok směl být proveden až ve chvíli, kdy k němu osobně vydá rozkaz. S postupujícím dnem na křižáky opět stále víc doléhala úmornost palestinského slunce. Rozvířený prach a neustálý rachot muslimských trumpet a bubnů i stoupající počet obětí, především mezi koňmi, stále více nahlodával trpělivost křižáků. Během bojů postoupili kupředu pouze o necelé tři kilometry. Tlak na johanity a Francouze se tak zintenzívnil, že jejich soudržnost se začala rozpadat. Velmistr johanitů Garnier de Naplous zahájil Richardem nepovolený útok. Je možné že se přeslechl a v hrozném hluku zaslechl zvuk polnic, jimiž měl Richard dát signál k útoku. At už byl důvod jakýkoli, výsledek byl dramatický a úspěšný. Richard na útok johanitů zareagoval s ráznou rozhodností (je také docela možné, že v tuto chvíli se již sám rozhodoval o provedení protiútoku). Osobně se postavil do čela vojska a mohutným úderem zahnal Saladinovu armádu na útěk do Arsúfského lesa. Jeden snad i více jízdních oddílů z centra křižácké formace, zaútočilo jiným směrem, ,,k moři“, zřejmě proti nepříteli, který hrozil obejmutím křižácké pochodové linie. Křižáčtí pronásledovatelé se zastavili před lesem, protože se báli že je to léčka. Saladinovi se podařilo vzchopit vojáky a poslat je zpět, to bylo špatné pro křižáckou jízdu, která se nestihla stáhnout. Poté co se křižácká jednotka v týlu pěchoty přeskupila, zaútočila po druhé. Křižáci se znovu zastavili na kraji lesa. Saladinovi jednotky se znovu vzchopily. Další průběh událostí není zcela jasný. Křižáci se v pořádku stáhli a rozbili tábor. Pak však v jistém okamžiku zaútočili Saladinovi vojáci z Arsúfu, v tu dobu Richard zahájil třetí a poslední útok a zatlačil posádku do města. Bitva u Arsúfu a pád Acre, následovaly rychle po sobě, čímž velice utrpěla Saladinova prestiž. Válečné manévry pokračovaly, a když se křižáci 9. září vydali dále k jihu, někteří emíři je chtěli vlákat do pasti. Křižáci však nijak nereagovali. Saladin se rozhodl rozbořit Askalón, aby ho křesťané nemohly použít jako opěrný bod. Richard v říjnu vyslal Humphreye z Toronu na schůzku s al-Ádilem k jednání o příměří. Nedospělo se však k žádnému rozhodnutí. Saladin mezitím posílil Jeruzalém. Jednání se táhla po celý říjen a listopad 1191. Původně Richard požadoval celou Palestinu až po řeku Jordán a vrácení Svatého kříže ukořistěného v bitvě u Hittínu. Též navrhl, aby se Saladinův bratr al-Ádil nechal pokřtít, nebo aby se oženil s Richardovou sestrou Johanou Sicilskou, s níž by pak společně mohl vládnout Svaté zemi. Saladin v žertu souhlasil, avšak Johana odmítla. Richard začal mít problémy na Kypru a tak ho prodal templářům. Pak křižáci obsadili Ramlu. Dne 22.prosince dorazily velké posily z Egypta a utábořily se u Jeruzaléma. O 3 dny později křižáci obsadili Latrún. Bylo špatné počasí. 8. ledna nařídil král ústup. Morálka křižáků klesala a Richard si toho byl vědom. A proto přesvědčil velitele že je nutno obsadit a opevnit Askalón. To se povedlo a morálka se zvedla. V únoru začaly spory o jeruzalémský trůn. Získal ho Konrád z Monferratu. Znovu započala jednání, ale překážkou se stal Askalón. 28. dubna byl Konrád zavražděn. Jeruzalémským králem se stal Jindřich ze Champagne. Saladin zatím řešil problémy v oblasti Džáziry. Když Richard zjistil, že má Saladin problémy tak ukončil téměř ukončená jednání o příměří a obsadil Dárúm. Richard v té době onemocněl, ale křižáci 11. června dosáhli Bajt Núby. A právě tehdy Richard náhodně spatřil Jeruzalém, když pronásledoval Saladinovy zvědy. 23. června se Richard zmocnil velké karavany. Vše bylo připraveno na boj o Jeruzalém, avšak 4. června křižáci opustili Bajt Núbu a stáhly se k Ramle. Začalo se znovu jednat o příměří. Ale 27. července Saladin napadl Jaffu. Ta padla, ale citadela se stále držela Richard jí přispěchal na pomoc a vyhnal Saladina. Bylo zahájeno nové jednání. Avšak Saladin 4. srpna znovu napadl Jaffu, Richard tam tentokrát byl a odrazil Saladina. Začalo další jednání a 2. září byla ujednána Jaffská dohoda. Díky níž křižáci kontrolovali pobřeží od Acre k Jaffě, poutníci mohli chodit do Jeruzaléma a mohli se volně pohybovat mezi křesťanským a muslimským územím. 9. září odplul král Richard I. Lví srdce do Anglie. TŘETÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA SKONČILA.

Pridal Karlos ι Zobrazené: 1754x




Obnoviť
a na CO 












